Původ jedu

Strážkyně na česně

Včela s vystrčeným žihadlem

Kladélko vajíček postupně získalo funkci žihadla. K němu přibyla jedová žláza s váčkem. Ten je nejvíce plný u dvou- až třítýdenních dělnic - obsahuje 0,26 mg jedu. V případě ohrožení včela bodne žihadlo do útočníka. Díky zpětným háčkům v něm zůstane - vytrhne se i s jedovým váčkem. Přitom šíří poplašný feromon, který láká k bodnutí další včely - obranný efekt je výraznější. Včela bez vytrženého žihadla sice většinou odletí, ale zakrátko umírá.

Složení jedu

Detail žihadlového aparátu

Přesáhne-li otok přes dva klouby, je reakce považována za alergickou. Tlumí se léky ze skupiny antihistaminik (Fenistil, Zyrtec, Dithiaden). Těžká alergická reakce se velmi rychle rozvíjí dechovými a oběhovými potížemi (sípání, dušnost, pokles tlaku, bolest hlavy, mdloba, zvracení) a může skončit až smrtí. První pomoc spočívá v nitrožilním podání adrenalinu. Alergici mívají u sebe Epipen (injekční dávkovač) pro okamžité použití. V každém případě je potřeba ihned volat záchrannou službu.

Zpracování jedu

Vystrčené žihadlo

Žihadlo s jedovým váčkem

K výrobě některých léků jsou potřeba celá žihadla - použitá fólie pro odběr je silnější, žihadla v ní uvíznou i s jedovým váčkem.

Využití jedu

Aby se rostliny mohly rozmnožovat, potřebují přenést pyl (= samčí pohlavní buňky) na pestík (= samičí orgán); teprve potom vytvářejí plody a semena. Přenášení pylu může zajistit vítr, voda či hmyz. Některé rostliny jsou samosprašné - opylují se samy. V našich podmínkách je asi 20 % rostlinných druhů větrosnubných, zbývajících 80 % opylovává hmyz (jsou hmyzosnubné).

• V přírodě existuje mnoho opylovačů, včela medonosná je však specifická:
• v jednom úlu je až 50.000 jedinců - nektěří se na sběr pylu specializují a nevykonávají jiné činnosti
• při snůšce je jednomu zdroji pylu (i medu) věrná tak dlouho, dokud jej produkuje - rostliny jsou tak opylovány správným pylem
• je do značné míry domestikovaná, lze ji chovat - a tudíž i využívat pro cílené opylování
• lze ji relativně snadno převážet z místa na místo - což usnadňuje opylování v rámci intenzivního zemědělství

Včela medonosná využívá pyl jako zdroj bílkovin. Rostliny jej produkují mnohonásobně víc než je potřeba k opylování. Při sběru tak včela bezděky opyluje rostlinu - prospěch je na obou stranách.
Pro vytvoření jednoho páru rousek včela musí obletět asi 80 květů. Průměrná váha obou těchto rousek je 14 mg. Včelstvo ale ročně spotřebuje více než 30 kg pylu jen pro odchov larev. Další pyl spotřebují včely pro sebe a pro trubce. Znamená to, že včely z jednoho úlu opylují přibližně 250.000.000 (250 milonů) květů.

 

Pro produkci mandlí je přísun včelstev nezbytný

V některých zemích je opylování také hlavním zdrojem příjmu včelařů. Například v Kalifornii díky neustále rostoucí výměře mandloňových sadů platí farmáři až 150 $ za jedno přisunuté včelstvo. Včelařům tak vůbec nevadí, že nevyprodukují žádný med. Na jeden hektar je totiž potřeba 5-6 včelstev, což při výměře téměř 300.000 hektarů znamená neuvěřitelných 1,5 milionu včelstev. Včely se sem sváží z téměř celých Spojených států a začíná jich být nedostatek.
Podobně funguje opylovací služba i v jiných zemích - Francie, Austrálie, Nový Zéland, ... Všude tam, kde profesionální včelaři se stovkami či tisíci včelstev výrazně převyšují nad včelaři ze záliby.

Jabloně a řepka patří mezi rostliny, jejichž produkce významně stoupne s přísunem včelstev

Včely ale nejsou jediným opylovačem. Stovky dalších druhů hmyzu dokáží totéž - čmeláci, samotářské druhy včel, motýli, ... Výrok připisovaný Alebertu Einsteinovi: "Pokud by zmizely na zemi včely, zbývají lidem jen čtyři roky života" tak dostává povážlivou ránu... Nechala by příroda viset existenci mnoha živočišných druhů na tak tenké niti? Zcela jistě ne.
Prokazuje to i situace, která nastala v Československu počátkem 80. let. Jedním z prvních prostředků boje s varroázou byla totální likvidace včelstev v celých napadených okresech. Namísto očekávané neúrody došlo pouze k poklesu výnosů.