Nemoci a jiné ohrožení včel

VARROÁZA

Včelu medonosnou v našich krajích trápí parazit Varroa destructor (český název kleštík včelí se příliš neujal). Je to parazit nepůvodní - dovezený z Asie. Tamní včela východní je díky dlouhověkému soužití s roztočem geneticky vybavena schopnostmi, jak jeho populaci ve včelstvu udržet v míře, která včelstvo nezahubí. Naše včely vůči němu nemají přirozenou obranyschopnost a varroáza (tak se napadení tímto roztočem nazývá) by je zdecimovala.

Samička je zhruba 1,2  mm dlouhá, oválného tvaru a zrzavě hnědého zbarvení. Má 4 páry nohou s přísavnými polštářky. Včely jej přenáší na svém těle - pokud zaletí do jiného včelstva, je velká pravděpodobnost, že tam roztoč zůstane. "Úspěšní" jsou v tom zejména trubci, kteří se toulají od úlu k úlu - včely je vpouští dovnitř, i když nejsou "jejich".

Oplozené samičky roztoče se nechají zavíčkovat společně s larvou v buňce. Zde nakladou vajíčka, z kterých se vylíhne další generace roztočů. Z prvního vždy sameček, z ostatních samičky. Ještě před vylíhnutím včelí larvy se v buňce spáří, samečkové potom zahynou.
Roztoči sají z včelích kukel i dospělců hemolymfu. Takto narozené včely se rodí s různým stupňem poškození, které zkracuje jejich život. Včelstvo tak postupně slábne až nakonec zahyne zcela (nejčastěji v průběhu zimy, kdy se žádné včely nelíhnou). Včely většinou před smrtí opustí úl, v kterém zůstane dostatek medných zásob v plástech.
Nezanedbatelný je i přenos viróz roztočem. Jako klíště u člověka... S ním totiž patří do stejného řádu - roztoči.

Roztoč Varroa destructor je vlastně           Larvy napadené roztočem

       takové "včelí klíště"

Léčení je povinné - řídí se vyhláškou Státní veterinární správy. Hlavní fáze probíhá v období říjen, listopad a prosinec, léčí se fumigací (kouřem) nebo aerosolem (mlha). V letním období je možné léčit také kyselinou mravenčí anebo po nařízení SVS kontaktními pásky. S výjimkou kyseliny mravenčí je léčení možné jen mimo hlavní snůškové období - aby se stopy léčiv nedostaly do konzumního medu.

Ze spadu zimní měli se zjišťuje napadení roztočem

Jarní léčba nátěrem zavíčkovaného plodu

Léčbu kyselinou mravenčí lze provádět po celou sezónu

Podletní léčba kontaktními pásky

Podzimní léčba se provádí fumigací (kouřem)...

... a aerosolem

VIROVÉ NÁKAZY

Stejně jako lidé, mají i včely svoje "virózy".

Projevují se různě - včely se rodí se zakrnělými křídly, černají matečníky, mají pytlíčkovitý plod... Samy názvy virů napoví mnoho o jejich projevech.

Virózy nebyly takový problém do příchodu varroázy. Tento roztoč (podobně jako třeba klíště u člověka) je jejich významným přenašečem...

Slabší včelstva jsou k virovým nákazám náchylnější než silnější - ta se s nimi snáze vyrovnají.

Virus pytlíčkovitého plodu

Vzhled plodového plástu napadeného včelstva	Plodové buňky bývají částečně odvíčkované včelami	Po úplném odstranění víčka je vidět střevícovitě zahnutá larva	Pohled po rozříznutí buňky

MOR VČELÍHO PLODU

Je onemocnění včelího plodu. Způsobuje jej tyčinkovitá bakterie Paenibacillus larvae, která žije ve střevě larev. Napadené larvy zahubí, včelstvo slábne. V prvních fázích včely ještě stihnou všechny napadené larvy vynést z úlu, onemocnění není rozpoznatelné. Později jsou vidět dírky ve víčkách buněk, pod kterými je zcela rozložená kukla. V té jsou miliony velmi odolných spor, které přežijí mimo úl i desetiletí.

Napadené včelstvo je oslabené a nedokáže se tak bránit loupeži, která se mezi včelstvy běžně děje. S vykradeným medem si lupičky do svého včelstva přinášejí i spory moru, který se zde začne množit...
Na větší vzdálenost mor převáží včelaři, když nerespektují zákaz převozu včelstev v napadených oblastech anebo krmí včely medem od nakažených včelstev.

Léčení není účinné - pouze tlumí příznaky. V ČR se postižená včelstva utrácejí, vybavení se pálí. Nemoc je možné pouze potlačovat, v zahraničí se tak často děje pomocí antibiotik, jejichž rezidua se potom objeví v medu.

Podobně se projevuje (a léčí) i hniloba včelího plodu.

Ilustrační fotografie Vysoký stupeň napadení včelstva 

NOSEMÓZA

Pokálené loučky rámků

Vyšetření na nosemózu lze provést s běžným mikroskopem ze vzorku z včelích zadečků

Nosemóza je onemocnění zažívací traktu dospělých včel. Způsobuje jej prvok Nosema apis, který se množí v žaludku včely. Včely nedokáží strávit řádně potravu a v důsledku průjmu kálí i v úlu. Ve výkalech je mnoho nestrávené sladiny, která láká další včely a tak se onemocnění šíří.

Nosemóza napadá včelstva zejména na jaře, kdy včely nemají dostatek příležitostí k pročišťovacím proletům. Prvok špatně snáší vysokou teplotu - silná včelstva se mu tak ubrání lépe než slabá a v letním období potom onemocnění mizí.

Do Evropy se v posledních letech dostala také asijská forma této nemoci (Nosema ceranae), která má mnohem rychlejší průběh a její spory jsou mnohem odolnější. 

HOUBOVÁ ONEMOCNĚNÍ - plísně

Zvápenatění včelího plodu		Zkamenění včelího plodu
U nás nepříliš časté onemocnění včelího plodu se projevuje mumifikací larev. Larvy se infikují potravou; onemocnění propukne v jejich střevech. Houba spotřebovává veškerou potravu, kterou larva dostane, nakonec ji zcela vyhladoví. Poté prorůstá a požírá celé tělo, které "zvápenatí". Barva mumií bývá nejčastěji bílá či různé odstíny šedé. Spóry přežívají až 15 let.	vlákno Aspergillus fumigatus	U nás vzácné onemocnění včelího plodu způsobené houbou Aspergillus fumigatus, Aspergillus flavus či Aspergillus niger (u člověka mohou způsobit plicní onemocnění!). Projevuje se mumifikací včelího plodu. Všechny tyto druhy se běžně vyskytují v přírodě - zejména v půdě. Ze střev onemocnění proroste celým tělem larvy, kterou postupně rozloží. Mumie velmi rychle ztvrdne - odtud název onemocnění. Může napadnout i dospělé včely.
Onemocnění lze léčit parami kyseliny mravenčí, předcházení spočívá v časté obměně díla (plástů). Nemoc čatěji propuká v oslabených včelstvech.

ZAVÍJEČ VOSKOVÝ

Samice zavíječe a nakladená vajíčka

Plást zničený larvou

Nenápadný malý mol, který se živí včelím voskem a zbytky kokonů kukel.

Škodu působí larvy - v plástech vytvoří chodbičky potažené pavučinami a vyplněné výkaly. Nejvíce se jim líbí v plástech, kde se vyvíjel včelí plod. Jsou v nich totiž kokony, které jsou zdrojem bílkovin důležitým pro vývoj larev.
Samotným včelám zavíječ neškodí, v úle jej včely navíc dlouho nestrpí. Problémem je ale při skladování rezervních plástů. Během pár týdnů je larvy dokáží zcela zlikvidovat...

Zavíječ nemá rád průvan - skladuje-li včelař plásty v průvanu, nemá s ním problémy. Další možností je čas od času plásty vysířit. Někteří včelaři skladují plásty v chladných skladech, vývoj zavíječe neprobíhá při teplotách nižších než 9° C. 

TUMIDÓZA

5-6 mm velký brouk...	... a jeho larva

Malý úlový brouk. Lesknáček úlový. Aethina tumida.

To všechno jsou názvy parazita původem z Afriky. Nenapadá včely, ale včelí plásty s pylovými i mednými zásobami a larvy, které požírá. Naše včela medonosná nemá obranné mechanismy proti tomuto škůdci narozdíl od afrických kolegyň.

Brouci umí ošálit strážkyně, v úlu nakladou až 30.000 vajíček. Vylíhlé larvy zničí plásty, zlikvidují larvy, znehodnotí výkaly med. Před úlem se v zemi zakuklí a po vylíhnutí koloběh pokračuje. Brouk je živ i ze sladkého ovoce - není na včelách závislý.

Larvy na plástu	Dno úlu plné larev...	Medný plást znehodnocený výkaly larev

Z Afriky se dostal v roce 1997 do Severní Ameriky pravděpodobně s nákladem ovoce. V roce 2003 byl objeven v Austrálii. V Evropě byl nalezen zatím jen v Portugalsku v roce 2004 při nelegálním dovozu matek.

Obrana proti tumidóze zatím není vyvinuta. Nejúčinější by bylo zabránit importu brouka... 

MEDVĚDI, MYŠI, PTÁCI, ...

Datel cítí potravu skrz stěnu úlu

Myší hnízdo v úlu

V Čechách medvědi včelám neškodí vůbec. Na východní část Moravy sem-tam zavítá medvěd ze Slovenska, kde působí škody značné...
Pro včelaře není největší škodou ztráta medu, ale zničené včelstvo a úl. Medvědi se navíc na včelnice vracejí - vědí, že za pár žihadel zde najdou sladkou odměnu...

Mravenci pod víkem úlu...

Myši a rejsci způsobují škody v zimním období. Pokud včelař nezúží česno, mohou se dostat do úlu. Včely jsou v chomáči a nevyženou je proto ven. Rejsci, narozdíl od myší, nerozkousávají plásty - živí se jen uhynulými včelami.
Kromě znečištění úlu a ztráty části zásob způsobuje největší škody včelám neustálé vyrušování - může způsobit až úhyn včelstva.

Hmyz je potravou mnoha druhů ptáků. Zejména v zimě někteří strakapoudi, datli či sýkorky přijdou na to, že v úlu je této potravy zásoba. Začnou klovat do stěny v blízkosti česna či očka - některá ze včel se dříve či později půjde podívat, co se děje. Postupně tak může dojít k "vyzobání" značného množství včel. Ostatní bydou neustálým vyrušováním značně oslabené.
Při silném napadení je nutné chránit úly sítěmi. Také se osvědčují různá "plašítka" rozmístěná kolem úlu.
 

(Zdroj: https://www.vcelky.cz/nemoci.htm)